Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva - co je to vlastně za dokument?

Lisabonská smlouva koriguje předchozí Smlouvu o ústavě pro Evropu a vychází při tom ze dvou základních smluv integrované Evropy. Těmito smlouvami jsou Smlouva o EU (tzv. Maastrichtská smlouva) a Smlouva o založení ES (Římské smlouvy). Po odmítnutí Smlouvy o ústavě ve Francii a Nizozemsku v roce 2005 otevřelo otázku reformy EU na počátku roku 2007 Německo a spolu s Portugalskem se během svých předsednictví v první a druhé polovině roku 2007 ujaly úkolu vyjednat novou smlouvu. Prvním krokem bylo podepsání tzv. Berlínské deklarace (březen 2007), která hovoří o snaze "postavit do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009 Evropskou unii na obnovený společný základ". Kromě jiného také nastínila časový harmonogram jednání o novém smluvním základu EU.

Spolková kancléřka Angela Merkelová přišla poté s kompromisním návrhem, který se ukázal jako všeobecně přijatelný. Na summitu Evropské rady v červnu 2007 byly dohodnuty základy budoucí Lisabonské smlouvy. V červenci začala jednání mezivládní konference, jejímž úkolem bylo převést dohodnuté změny a ustanovení do právně závazného textu.

Právní experti členských zemí připravili návrh nové smlouvy. Jednání trvala do října, kdy také proběhl summit v Lisabonu, z něhož vyšlo konečné znění tzv. Reformní smlouvy, následně pojmenované Lisabonskou smlouvou. Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (oficiální název) byla podepsána  dne 13.prosince 2007 v Lisabonu. Za Českou republiku tak učinili ministerský předseda Mirek Topolánek a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Lisabonská smlouva je smlouvou, která nenahrazuje Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES, nýbrž tyto novelizuje a zařadí se tak k jiným podobným dokumentům, jako je Amsterodamská smlouva nebo Smlouva z Nice.

Některé nové prvky Lisabonské smlouvy

- Cílem Lisabonské smlouvy je učinit EU demokratičtější a transparentnější organizaci, která bude působit efektivněji,  bude podporovat práva a hodnoty zajišťující svobodu, solidaritu a bezpečnost a bude posilovat svou roli na světové politické scéně.

- Evropská unie získá touto smlouvou poprvé ve své historii právní subjektivitu.

- Dále LS posílí pravomoci Evropského parlamentu i vnitrostátních parlamentů členských zemí EU-Evropský parlament získá nové pravomoci  při schvalování právních předpisů; vnitrostátní parlamenty budou mít možnost účinněji sledovat dodržování zásady subsidiarity*.

- Další novinkou je zavedení institutu "občanské iniciativy"-jeden milion občanů z většího množství členských států může vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.

- LS přesně vymezuje pravomoci EU a zároveň upravuje i možnost zpětného převedení pravomocí Unie na členské státy-oboustranná flexibilita.

- Poprvé je právě v LS upravena možnost vystoupení členské země z EU a pro takový případ je zde definován postup.

- Mezi orgány EU jsou zařazeny Evropská rada a Evropská centrální banka a je zavedena funkce stálého předsedy Evropské rady, který bude volen Radou na 2,5 roku (maximálně 2 funkční období), která ho může také odvolat.

- Hlasování v Radě kvalifikovanou většinou bude rozšířeno o 68 oblastí, jednomyslně bude i nadále Rada hlasovat například v oblastech daní, zahraniční politiky, policejní spolupráce, sociálního zabezpečení...

- Od listopadu 2014 bude blokační menšina pro hlasování v Radě tvořena nejméně 4 členy Rady, čímž se zabrání tomu, aby 3 nejlidnatější státy mohly zablokovat návrh.

- Dojde ke snížení počtu poslanců Evropského parlamentu. Počet by neměl přesáhnout 751poslanců. Ovšem zde je třeba zmínit, že podle rozhodnutí Evropské rady v prosinci roku 2008 by mělo dojít k přechodnému navýšení pro období 2009-2014 na 754 poslanců.

- Listina základních práv a svobod je součástí právního rámce EU, není však přímo součástí textu Lisabonské smlouvy.

- Státy budou smlouvou zavázány jednat v duchu solidarity, například v případě napadení teroristickým útokem.

- Dojde ke sloučení funkce vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a komisaře pro vnější vztahy a zavádí se post  vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který bude zároveň místopředsedou Komise a bude předsedat Radě pro vnější vztahy. To by mělo zajistit větší účinek vnější činnosti EU.

- Lisabonská smlouva zavádí nový úřad podporující práci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku- Evropská služba pro vnější činnost.
 
- Demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity jsou společné zásady a cíle, které Lisabonská smlouva na mezinárodní scéně stanovuje. 

Ratifikace LS

Podmínkou pro platnost LS je její ratifikace ve všech členských zemích EU. Jakou formou ratifikace proběhne je interní záležitostí každého členského státu. Ve většině států bylo rozhodnuto o parlamentní ratifikaci a výjimku tvořilo pouze Irsko, kde občané rozhodovali v referendu. V současné době LS schválila všechna parlamentní shromáždění členských zemí EU kromě horní komory českého Parlamentu.

V Německu a Polsku chybí formální podpis prezidenta, v Německu je pak smlouva ještě posuzována ústavním soudem. Na Evropské radě v prosinci loňského roku bylo dohodnuto budoucí přijetí právních záruk pro Irsko, v oblastech, z kterých měli irští voliči obavy. Irský premiér Brian Cowen prohlásil, že irská vláda je připravena referendum opakovat.

Ratifikace v ČR

Lisabonská smlouva musí být v ČR schválena oběma komorami Parlamentu a to ústavní většinou,tzn. pro smlouvu musí hlasovat tři pětiny poslanců i senátorů. Ratifikace smlouvy bude dokončena až ji podepíše prezident. Poslanecká sněmovna schválila Lisabonskou smlouvu 18.února 2009 a poslanci svůj souhlas s ratifikací doplnili usnesením, v kterém odmítli případné snahy o zpochybnění Benešových dekretů a povalečného majetkového uspořádání.

Schvalovací proces v Senátu je pozastaven. Nejprve se Senát obrátil na ústavní soud, s žádosti o ústavní přezkum Lisabonské smlouvy. Ústavní soud v listopadu loňského roku rozhodl, že šest zkoumaných oblastí Lisabonské smlouvy není v rozporu s českou ústavou. Poté nechal Senát smlouvu projednat svými výbory. Nyní je další projednávání odsunuto až poté, co budou schváleny jednací řády Parlamentu a stykový zákon. Požadavkem některých senátorů je schválení tzv. vázaného mandátu, který by znamenal, že přesun pravomocí z národní na evropskou úroveň musí schválit obě komory Parlamentu.

Lisabonská smlouva v plném znění ke stažení  ZDE

Závěrečný akt ke stažení  ZDE

"Když se řekne Lisabonská smlouva" - užitečná publikace o LS s příslušným komentářem ke stažení  ZDE

*Pozn.:Princip Subsidiarity
"Princip subsidiarity jednoduše řečeno - v případě, že lze určitý problém vyřešit na co nejnižší úrovni,tak se tak učiní a nevydává se legislativa na úrovni EU."
 

Diskuze

Diskutovat mohou pouze registrovaní uživatelé.